Změnit druhého nejde. Tak proč to (všichni) chtějí?

Volala mi nedávno paní. Chtěla objednat nulté sezení. Měla jsem radost. Další člověk chce na sobě pracovat, změnit něco ve svém životě k lepšímu. Hurá! 

Z hurá bylo náhle ouha, když se ozvalo: „Víte, já bych ráda objednala manžela…“ „Aha. Manžel Vás poprosil, abyste ho objednala? Proč nezavolá sám?“ „No, on manžel neví, že by mu prospělo koučování. Ale prospělo. A vy mu to určitě vysvětlíte líp než já. Ode mě by to nevzal. Já mu to chci dát jako dárek.“

Aj aj. Cesta do pekla je často dlážděna dobrými úmysly. S paní jsem se dohodla, že přijde sama. Konec konců, nulté sezení je zdarma, alespoň probereme, co by tedy bylo potřeba s manželem udělat, že jo.

Je z toho nakonec hezká spolupráce. Paní zjistila, že její nespokojenost lze řešit jinak než změnou okolí. A že druhého změnit nelze. Jen sebe. A je to setsakramentsky těžké. Naštěstí jsou cesty, jak si změnu ulehčit.

Stanovení si cílů, směřování k něčemu, co mám rád a dává mi smysl, instantně zvyšuje spokojenost. Je ale potřeba, aby byl cíl opravdu váš. Aby představa jeho splnění ve vás vyvolávala radost.

A co vy?
 Máte teď momentálně nějaký cíl, který je opravu váš?
 Když si představíte, že jste jej dosáhli, usmíváte se?
Máte v hlavě obraz, jaké to bude, až si jej splníte? Jaký je to pocit?

Zkuste si na tyto otázky opravdu odpovědět. Představa splnění cíle, který máte a pocit, který ve vás představa vyvolává vám může odpovědět na otázku, zda je cíl opravdu váš. A zda vám jeho splnění přinese to, co čekáte.

Přeji vám smysluplné cíle a radost z jejich dosažení. 

Jsem Ladislava, koučka a advokátka. Pomáhám klientům najít cestu k sobě. Sebepoznání je nejlepší investice. V advokacii vedu strany k smíru a smlouvám, které definují detaily spolupráce. Používám integrativní metody vyjednávání.