Jak si zvýšit sebevědomí

Sedm plus jeden tip na zvýšení sebevědomí

Chcete rychlý návod, jak si zvýšit sebevědomí nebo jak ho získat? A co sebevědomí vlastně vůbec je? Jaké jsou důsledky a příčiny nízkého sebevědomí? Je možné, abychom si sebevědomí zvýšili takřka okamžitě, nebo je to dlouhodobý proces a tvrdá práce? Potřebujeme k tomu druhé, nebo to zvládneme sami? Přečtěte si článek a zjistíte nejen, zda existují rychlé způsoby, jak sebevědomí získat, ale mnoho dalších užitečných informací.

Jak si zvýšit seběvědomí

Co sebevědomí vlastně je a k čemu nám slouží? Proč nás má zajímat, jak si sebevědomí zvýšit a zda jej vůbec máme? Je potřeba mít vysoké sebevědomí a jaké kvality nám to přináší do života? Jak byste vysvětlili například dítěti, co je to sebevědomí? A kdo se vám vybaví při větě: „Ten má zdravé sebevědomí?“

Sebevědomí lze popsat jako jakýsi žádoucí stav dobrého pocitu ze sebe sama a schopnost poradit si v každé situaci, zejména v mezilidské interakci. Jako jakýsi předpoklad pro to, abychom pohotově reagovali, vycházeli dobře ze slovních argumentací, abychom byli schopni vystupovat před lidmi, cítit se dobře ve svém těle a tak podobně.

Mám ráda jazyk a vše, co nám o světě kolem nás napovídá. Slovo sebevědomí obsahuje dvě slova, „sebe“ a „vědomí“. Sebevědomí je tedy vědomí si sebe sama. Tedy dobrá znalost sebe a svého nitra. Pokud se dobře znám, tedy jsem si vědom svých silných stránek, a znám i své slabiny, mám první a důležitý stavební kámen sebevědomí. A to následně vede i k dobrým vztahům.

Příčiny nízkého sebevědomí tkví částečně v dětství a částečně mohou být situačního původu. Základy jinak zdravého sebevědomí může podkopat například i to, jste-li dlouhodobě vystaveni opakované kritice.

Co máme tedy dělat, když si chceme udržet zdravé sebevědomí? Jak si sebevědomí zvýšit, případně jej znovu získat?

1. Zjistěte, jak na tom jste teď

Je velmi důležité, abychom byli schopni pojmenovat stávající stav. Je to jako s mapou a chozením v krajině. Pokud máme chybně určený výchozí bod, patrně nedojdeme na místo, které jsme si za cíl své cesty vytkli. Pokud je cílem zdravé sebevědomí, pak je nutné zjistit, jak na tom jsme právě v tuto chvíli.

Pokud nemáte správně určenou míru svého sebevědomí teď, tedy nevíte, zda máte sebevědomí zdravé, nebo spíš nízké, jakékoli změny nebudou funkční a kroky, které budete podnikat, nepovedou ke kýženému výsledku.

Říkají o vás, že jste sebevědomí? Že si poradíte v každé situaci a je vás všude plno? Mohlo by se zdát, že máte dobré sebevědomí.

Nebo vás naopak stále povzbuzují, abyste se nebál, že to tzv. dáte? Ať to zkusíte, vždyť co se může stát? Navenek by se mohlo zdát, že by bylo vhodné sebevědomí něčím podpořit.

Nenechte se unést pouhým hodnocením okolí, důležité je především to, jak se cítíte vy. I když to třeba neprojevujete navenek.

Hodnocení a reakce okolí nám o našem stavu sebevědomí leccos napoví. Nicméně ani osoba, které je takříkajíc všude plno a působí sebejistě, nemusí sebevědomím oplývat. Může to být póza, obranný mechanismus, za kterým se naopak skrývá veliká nejistota a nízké sebevědomí.

Také znáte lidi, kteří tzv. všude byli, od všeho mají klíče, a kde ještě nebyli, tam se zaručeně chystají? Když vyprávíte o své dovolené, skočí vám do řeči a historku dokončují výkladem svých zážitků z vaší dovolenkové destinace? Případně řeč odvedou úplně na jiné téma? Takové chování není známkou zdravého sebevědomí, ale spíš nedobrého vychování a třeba i absence respektu k druhým.

Příkladem, kdy se projev sebejistoty navenek a její skutečná přítomnost uvnitř zásadně rozcházejí, je tzv. narcistická porucha osobnosti. Má původ v raném dětství. Jedinec s narcistickými rysy se vyznačuje velikášským chováním a zdánlivě velkou sebejistotou. Je to však pouze zeď postavená na obranu ve skutečnosti malého křehkého já, které se skrývá uvnitř a které nikdo z venku nesmí spatřit. Výborně to popisuje Heinz-Peter Röhr v knize Narcismus – vnitřní žalář. Vysvětluje projevy narcismu pomocí pohádky. Je to odborné, a přitom poutavé čtení. Doporučuji i jiné knihy tohoto autora, zkušeného terapeuta, který používá pohádky k vysvětlení psychických fenoménů.

Jak na tom se sebevědomím jste, nejlépe poznáte v interakci s jinými lidmi. V jeskyni je sebevědomý každý (i když někdo se víc bojí ). Odborník s psychologickým výcvikem může proces mapování sebevědomí výrazně urychlit a zpřehlednit.

2. Poznejte se co nejlépe

Znáte se? Víte dobře, co prožíváte a jak se v každém okamžiku máte? Znáte své silné a slabé stránky? Umíte je pojmenovat? Pokud jste na většinu těchto otázek odpověděli ano, je dost možné, že máte dobré sebevědomí.

Znalost sebe sama, následovaná sebepřijetím, je podstatnou součástí sebevědomí a předpokladem dobrých mezilidských vztahů.

Pomůže k tomu všímavost sama k sobě, zkoušení nových věcí, pozornost věnovaná tomu, jak nám v dané situaci je, ale také setkávání s lidmi. Ostatní lidé jsou nám zrcadlem. To znamená, že interakcí s nimi o sobě zjistíme leccos zajímavého a nového.

Praktikujte všímavost – k sobě i druhým. Při sebepoznání pak na úvod hlavně k sobě. Jak se teď cítíte? A jak se cítíte, když píšete tenhle e-mail? A jak po jeho odeslání? … Ne, není divné ani sebestředné se takto sebou zabývat. Často to totiž pomůže nejen vám, ale také vašemu okolí.

Pokud včas zachytíte svou emoci, můžete se na ni lépe připravit a případně ji náležitě opečovat dříve, než probublá nekontrolovatelně na povrch. (O emocích zavřených v papiňáku a o tom, co se může stát, si povíme zase příště ).

A konečně – pomůže také odborník. Přestože se vám může zdát, že se znáte dobře, pravidelná setkání s psychologem nebo koučem vám mohou hodně prospět. Všichni jednáme také pod vlivem svých nevědomých vzorců. Lze je odhalit skutečně až pravidelnou psychologickou prací. A právě jejich odhalení vede k osvobození.

Znáte to, jakmile se rozední, noční můry již nejsou tak děsivé. Jakmile kostlivce vytáhnete ze skříně, již tolik nestraší. Když něco zvládnete dostat z podvědomí do vědomí a posvítíte si na to, osvobodíte své chování od vleku nevědomých vzorců. Získáte okamžitě větší svobodu. Pak se již budete rozhodovat zcela vědomě. A to stojí za všechen čas, vynaloženou námahu i peníze, které tomuto ozdravnému procesu věnujete.

3. Pěstujte všímavost

Všímavost je prostě schopnost všímat si tady a teď všeho, co se děje kolem mě a ve mně.

Představte si, že se sprchujete. Dokážete vnímat, jak vám voda dopadá na kůži, jakou má teplotu a jak se při tom cítíte? Jestliže s někým hovoříte, umíte vnímat nejen obsah slov, ale také intonaci hlasu, mimiku, gestikulaci (např. pohyby rukou), postoj, jak je u vás blízko, daleko, zda je vám vzdálenost příjemná, nebo máte potřebu poodstoupit)? Umíte vnímat při rozhovoru i sebe a své pocity? Jaké cítíte emoce?

Každou vteřinu našeho života se toho kolem nás a v nás děje tolik, že kdybychom v daný moment vnímali všechno, nejspíš se z toho zblázníme. Proto náš mozek umí filtrovat podstatné a nepodstatné informace a podněty.

Jsme stále součástí přírody a nežili jsme vždycky v takto bezpečném prostředí. Vzpomeňme na naše předky v jeskyni. Mozek má proto tendenci evolučně především signalizovat nebezpečí. Proto v bezpečném prostředí, kdy jsme v klidu, často jedeme tzv. na autopilota a při ranní sprše jsme již myšlenkami na kancelářské židli, v dopravní zácpě nebo u rozhovoru s kolegou. V lepším případě jsme myšlenkami zpět na dovolené, nebo jsme naopak už odcestovali na tu, na kterou ve skutečnosti teprve pojedeme. Tak či onak, ty vteřiny, kdy voda dopadala na naši kůži a my si toho nevšimli, jsou nenávratně pryč.

Je přitom prokázáno, že žít tady a teď, být všímavý, jednoznačně zlepšuje náš pocit štěstí a následně i zdravotní stav.

Právě koučink nás mimo jiné učí také všímavosti k sobě i druhým. Pomáhá nám rámovat si právě ty dobré zážitky. Je proto vhodným začátkem na cestě k lepší všímavosti a následně i k pocitu větší životní spokojenosti a pohody.

4. Věnujte se tomu, co máte rádi

Endorfin – všichni tento hormon známe nebo jsme alespoň slyšeli jeho název. Přítomnost endorfinu v organismu vnímáme v podobě libých pocitů a uvolnění. Vyplavuje se při smíchu, sexu, sportu, při příjemných mezilidských interakcích. Jeho nedostatek v organismu vyvolává smutek, skleslost a depresi. Pomáhá mírnit bolest a zvládat stres.

Serotonin – další důležitý neurotransmiter mající na starosti naši dobrou náladu. Jeho tvorbu podporuje dostatek slunečního svitu. I díky němu jsou jižní národy veselejší a v Česku je na podzim i v zimě mezi lidmi méně radosti a vstřícnosti.

Vyhledávejte aktivity, které vám pomohou zvyšovat hladinu endorfinu v krvi. Pěstujte pravidelný pohyb. Ideální jsou dlouhé procházky nebo jiný vytrvalostní pohyb trvající déle než hodinu. Že hodinu běhat nevydržíte? Projděte se nebo projeďte na kole, případně tancujte.

Pěstujte vlídné mezilidské vztahy. Vyvarujte se stresu a nadměrného vyčerpání. Jezte potraviny, které napomáhají tvorbě serotoninu – banány, chilli, ovesné vločky či čokoládu (přiměřeně ).

A ze všeho výše uvedeného si hlavně vyberte to, co vydržíte dělat dlouhodobě. Jedině tak vás to totiž bude těšit.

Rozhovor s koučem vám může pomoci uvědomit si, že novoroční předsevzetí v podobě pravidelného běhu asi nebude to pravé, jestliže vás běh z duše nudí. Třeba ale vydržíte u lekcí tance nebo zumby, na které jste se vždy těšila.  Najděte si prostě tu svoji aktivitu, která vám bude přinášet dlouhodobě potěšení a dodávat potřebnou pravidelnou dávku hormonů štěstí.

5. Obklopujte se pozitivními lidmi, kteří vás podporují

Pozorovali jste někdy děti, jak se učí chodit? Co u toho dělají a říkají jejich rodiče? Většinou pronášejí slova jednoznačného povzbuzení a pochvaly: „Ty jsi ale šikovný!“, „Výborně, ty už jsi ale velký kluk, velká holka!“, „Hele, on už chodí!“ I za malinké pokroky či jen vytrvalou snahu se dětem dostane uznání, ocenění a potlesk.

A děti? Ty se nenechají pádem jen tak odradit. Prostě vstanou a zkouší to dál.

Kdyby jim rodiče říkali něco jako: „Ty jsi ale nemehlo!“, „Takhle se přece nikdy chodit nenaučíš…“, „Už to ani nezkoušej,“ bylo by nám to trnem v oku. Děti by se patrně nenechaly odradit, nicméně pokud by takové chování bylo vytrvalé a dlouhodobé, zanechalo by šrámy. Často obtížně napravitelné.

Kdo z nás se nepřistihl při tom, že si uštědřil slovní políček při nějaké chybě... Děláte-li to často, chováte se pomyslně jako neurvalý rodič z předchozího odstavce.

V dospělém věku se často dopouštíme podobného nevlídného chování na sobě či druhých. Případně dovolujeme, aby se takového chování na nás dopouštěli jiní. Aby měli vysoká očekávání, zahrnovali nás kritikou a úspěchy přecházeli mlčením.

Nedělejte to. Nekritizujte se a nekritizujte druhé. Pochvalte se za snahu i za zdánlivé maličkosti. A nešetřete chválou i vůči druhým.

Umíte se pochválit? Umíte pochvalu a ocenění přijmout? Nejste na sebe moc přísní?

Existují četné psychologické výzkumy, které dokazují, že slova mohou být sebenaplňující proroctví. Jeden příklad za všechny: při začátku školního roku byla třída zcela náhodně rozdělena na dvě skupiny žáků a o jedné skupině bylo učitelům sděleno, že se jedná o mimořádně nadané žáky. Na konci výzkumného období měla tato skupina zcela náhodně vybraných žáků lepší studijní výsledky a lepší prospěch. Důvod? Informace podaná na začátku školního roku učitelům formovala to, jak k daným studentům přistupovali. To následně ovlivnilo jejich motivaci a nakonec i studijní výsledky.

Motivace má velkou moc. Je to pohon našeho jednání. V koučování se s motivací pracuje, a díky ní tak již nikdy nemusíte zažít nespokojenost a zklamání z neuskutečněných předsevzetí. Pokud je cíl takový, že skutečně závisí jen na vás (neumíme např. zařídit, aby se do vás někdo zamiloval), pak si ho díky koučování splníte. A to v dohledném čase.

6. Učte se něco nového

Psychologické výzkumy ukazují, že lidé, kteří na sobě pracují, učí se nové věci a usilují o něco, jsou šťastnější. A to bez ohledu na to, zda a jak se vytčenou dovednost nakonec naučí. Zde totiž platí, že cesta je cíl.

Pokud jste vždy chtěli hrát na klavír nebo stepovat, učte se to. Nikdy není pozdě a slovům skeptika, že v padesáti začínat je bláhovost, nevěřte. Na smrtelné posteli pak alespoň nebudete litovat, že jste to nezkusili.

Zažili jste někdy situaci, že jste něco chtěli udělat, ale neudělali jste to a pak už se příležitost nezopakovala? Případně máte vzpomínku z opačného pólu?

Když se pracovníci paliativní péče dotazovali lidí, kteří již byli blízko smrti (terminální stádia nemoci), čeho v životě litují nebo co by udělali jinak, vždy to byly zážitky, že něco neudělali. Jděte do toho! Teď! Pokud máte chuť něco nového zažít nebo se to naučit, udělejte to. Lepší než toho později litovat.

Ano, chce to odvahu. A motivaci. S obojím pomůže koučování. Zkuste i to. 

7. Stanovte si cíl a pracujte na jeho dosažení

Lidi by bylo možné rozdělit do několika skupin podle toho, zda a s jakým úspěchem si dávají a následně plní novoroční předsevzetí, případně jakékoli jiné cíle. Byli by to ti, kteří si je dávají a plní je, ti, kteří si je vůbec nedávají, a ti, kteří si je sice dávají, ale pravidelně se jim je nedaří naplnit.

Patříte k těm, kteří si cíle nedávají, protože již předem ví, že by je to jen stresovalo a že by se jim je nikdy nepodařilo splnit?

Možná jste si dávali cíle, které nejsou vaše. Nebo jste k jejich splnění nešli tou správnou cestou.

Chcete zhubnout? Kdo říká, že musíte méně jíst? Ano, rovnice menší příjem než výdej musí platit i pro vás, jinak to nepůjde. Ale neznamená to, že musíte hladovět. Naopak. Můžete jíst, třeba jen jinak. Jinou skladbu potravin a v jiné časy. A že nejde zvýšit výdej, protože sport nesnášíte? Třeba se konečně zapíšete do těch kurzů tance, o které váš manžel či manželka tak stojí. Zvýšíte díky tomu svůj energetický výdej a ještě i rodinnou pohodu.  K témuž cíli vedou různé cesty.

Podstatou úspěchu je stanovit si správně cíl. A pak se vydat vlastní cestou.

Všechny tyto otázky si zmapujete během koučování. Právě pozorný posluchač, kterým dobrý kouč bezesporu je, vnímá, zda máte energii, když líčíte, jak chodíte pravidelně běhat. Pokud ji nemáte již jen při povídání v sedě o tom, jak běháte, patrně se pravidelně ze židle nezvednete, abyste skutečně vyběhli. Pak je nutné buď změnit cíl, nebo prostředek k jeho dosažení.

8. Nechte se koučovat

Děkuji vám všem, co jste dočetli až sem. V tuto chvíli jste na nejlepší cestě k lepšímu sebevědomí. Je vidět, že vás zajímá, jak na tom jste. Zamýšlíte se, jak zlepšit všímavost k sobě i druhým a vidíte, jak se vám k lepšímu proměňují vztahy s vašimi blízkými, kolegy a známými.

Chcete se něco nového naučit, chcete na sobě pracovat? Ráda vám v úvodní konzultaci odpovím na otázky, které ještě máte a potřebujete vyjasnit, abyste se ke koučování mohli odhodlat. Objednejte si nulté koučovací sezení zdarma.

Na závěr s vámi chci sdílet svoji zkušenost s koučováním. Co dalo koučování mně a jak jsem se k němu vůbec dostala? Dozvíte se zde.
 

  Jsem Ladislava, koučka a advokátka.

Pomáhám klientům najít cestu k sobě. Sebepoznání je nejlepší investice.
V advokacii vedu strany k smíru a smlouvám, které definují detaily spolupráce.
Používám integrativní metody vyjednávání.