Jak se plní sny?


Třeba ten, jak procestovat svět.

Má práce koučky je i o plnění si přání a snů. 

A jelikož žiji, co hlásám, v roce 2024 jsem si splnila, v pozměněné podobě, svůj 20 let starý sen. A chci s vámi sdílet, že je ok sen zaparkovat, změnit, zrušit, ale NIKDY jej násilím nezahazujte. 

Podotýkám, že jsem předně, prvně a stále i advokátka. A koučink dělám psychologický, žádné čáry máry fuk ezo-víla. Psycholožka. To jen na upřesnění, když tady budu vyprávět o snech  

Není vše v našich rukách, prostě není. A na některé sny si musíme sakra počkat. Někdy je i upravit dle svého momentálního stavu síly, peněz, energie, lidí, kteří jsou na nás závislí atp. 
Ladislava Jasanská koučink

Přesto: MĚJTE SNY A NÁSILÍM JE NEZAHAZUJTE. Protože jsou Vaše. Protože ty sny jste Vy. A proto jsou důležité. Protože to, co si přejete, je důležité.

Nevadí, že někdy musí sny dlouho latentně dřímat, než se uskuteční. Nevadí, že se někdy uskuteční jen částečně. A dokonce nevadí, když se někdy přetaví v něco jiného. Když na snu, který nebyl realizován, vyroste sen nový.

Proč to tu vše píšu?

Protože si někdy můžeme zoufat a je to škoda. Bere to energii a sílu. A není to potřeba.

Je v pořádku zaparkovat sen. A vrátit se k němu, když okolnosti dovolí.

Vím, dnes je všechno rychlé. Všechno má být hned. Jinak to nemá hodnotu.

Ale má. Good things take time. Na dobré věci je někdy třeba si počkat.

A teď můj příběh, pokud chcete ještě číst. smiley
Když mi bylo 30, chtěla jsem projet svět. Měla jsem svou firmu a byla unavená. 

Jsem Husákovo dítě, tedy vyrostla jsem v době, kdy jet za jakékoli hranice bylo téměř nemožné. A představa, že se ve svých 18 letech ocitnu na rok v Londýně stejně vzdálená, jako výlet na Měsíc. V roce 1989 se otevřely hranice. A já po pár letech do toho Londýna odjela. Když tedy mohu „letět na Měsíc“, mohu vše. 

Přišla VŠ, pak práce, firma, kariéra. Na cestování nějaký čas byl, ale mě to bylo málo. Chtěla jsem vidět svět (a naivně si myslela, že tam třeba najdu toho pravého) smiley

Chtěla jsem odjet na rok v kuse. Procestovat zeměkouli křížem krážem. 

Jenže jsem měla firmu, zaměstnance, povinnosti, závazky. A žádného zástupce. 

Odložila jsem to. Sen nezmizel. Naopak rostl. Chtěla jsem odjet na dva roky a déle. A měla dceru, povinnosti, závazky. 

Sen nezmizel, zaparkovala jsem ho, trochu smutná z představy, že se mi jej už asi nepodaří uskutečnit. Že jsem to prošvihla. 

A pak jsem si v roce 2023 (ano, předloňské léto) vzala v létě měsíc volno. Pro mě do té doby nevídaná věc. Šla jsem sama poutní cestu Camino de Saintiago z Porta do Santiago de Compostela (tzv. portugalskou pobřežní poutní cestu; kdo ji zvažujete, moc doporučuji a ráda poradím) a pak jela na 2 týdny s rodinou na Krétu. Pohoda, nic se nestalo. Kdo mě potřeboval, počkal. Nebo se obrátil jinam. Co se dalo vyřešit na dálku, dalo se. Ostatní se nezbláznilo. Všichni jsme postradatelní (snad leda pro své nejbližší obtížně), je to jen v hlavě, ta nemožnost věci (o)pustit. 

Letos jsem byla na cestách většinu roku. Ne v kuse. To jsem už ani nechtěla. Logistika spojená s přípravou roční cesty, když mám dceru, povinnosti, závazky, byla příliš obtížná. Takže jsem jela vždy na dva týdny až měsíc. A vrátila se domů. 
 
  
Projela jsem zeměkouli od západu k východu, a taky na jih (na sever mě to moc netáhne ).

Jako třeba Egypt (to jen se trochu ohřát s rodinou v zimě),

Tenerife o kterém píšu v na stránce z mých cest, najdete zde Cesta po Tenerife - 2023.

Slovensko s výstupem na nejvyšší horu Gerlachovský štít (viz 1. video) a přechod Malé Fatry, která fakt není malá ,

St. Marteen (velmi zajímavý malinký ostrov v Karibiku, který má sice jen 12x8km, ale jsou tam dvě země – Holandsko a Francie a v poklidu tam vedle sebe žijí lidé mnoha národností),

Kostarika, ráj na zemi, kde je jedna z největších biodiverzit na zeměkouli (viz 2. video).

Nepál (země klidu, pro neurotické Evropany nutnost  ),

a nakonec znovu Tenerife, které je teď již mým druhým domovem. 
  


Mnoho cest, mnoho zážitků, mnoho sebepoznání. Některé cesty s rodinou, některé jen s dcerou, některé s mými rodiči (viz můj článek zde „Dobré vztahy chtějí čas“), některé sama plánovaně, Kostarika nakonec sama neplánovaně (o tom ještě napíšu, jak se mimo jiné trénuje odvaha ), Nepál v partě.

Většinu roku na cestách. Ne v kuse, jak původně sněno, ale po částech. Protože tak mi velí mé mateřské i jiné povinnosti. 

Řeknete si: „no to si ale přeci nesplnila sen! Chtěla jet na rok, dva, v kuse. Objet svět.“ 
 

A to je právě to, co s vámi chci sdílet. Že sny jsou důležité jako výchozí bod. Že je nutné je mít a nezahazovat násilně. A lze je měnit a upravovat tak, jak se postupem času mění člověk sám. 

Můj sen odpočíval 20 let. Měla jsem blok. Neuměla si představit, jak mohu svůj sen v dospělém věku s těmi všemi povinnostmi, rodinou, závazky uskutečnit. 

Pomohlo mi koučování (ano, i my koučové se necháváme koučovat, když řešíme nějaké těžší téma ). Ujasnila jsem si, co chci, a co lze. Že na roční cestu v kuse bych musela vzít i dceru a probrala s ní, zda je to reálné (nebylo ). A pak nastavila plán, aby reálný byl. 

Zjistila jsem, že již nechci jet na rok v kuse. V mé životní etapě by to bylo na úkor. A to je přeci nesmysl. Bylo by to tolik přípravy a starostí, a po cestě tolik stesku a mentálních návratů domů, že by byl člověk stejně jednou nohou stále doma. 

Všechny cesty byly super (cestuji fakt ráda). Přirozeně jsem měla i zážitky drsné, po vzoru hesla „zážitky nemusí být dobré, hlavně když jsou intenzivní“. Na ty se pak, když vše dobře dopadlo, vzpomíná nejvíc...

Splnila jsem si sen a zjistila, že
 

můj cestovatelský rok byl jako život sám. Pestrobarevný, bohatý, někdy bolestný, někdy veselý, někdy krásný až okouzlující, někdy k uzoufání osamělý, někdy strašidelný, často překvapující, téměř vždy vedoucí k úžasu a vděčnosti, a hlavně neskutečně pestrý. 

Jsem moc vděčná za koučování, protože mi pomohlo splnit si svůj dávný sen. Přijít na to, jak to jde. Jak mohu na téměř rok zmizet do světa, projet zeměkouli od východu na západ, aby to nebylo na ničí úkor.  

A mohu vám říct, že splněno mám. Už mě můj 20 let starý cestovatelský sen nebude dál obtěžovat tím, že se nemohl uskutečnit. Je taky rád! Vznikl, žil a teď bude žít dál v mých vzpomínkách. 

A přinesl mimo jiné to, že jsem řekla ne na nabídky cestovat teď v adventu (tááák jsem se těšila, že budu doma). A také se moc těším, že většinu příštího roku budu doma.   

Po tom mnohém cestování vím, že Česká republika je eldorádo, země zaslíbená. Nejlepší místo k životu. Máme velké štěstí, přátelé, že jsme se narodili zde. (Ale o tom zase jindy )

Plňte si své sny, ať jsou jakékoli. A pokud máte náhodou pocit, že je na nějaký váš sen už pozdě, že jste ho prošvihli, napište a rezervujte si Sezení zdarma. Uvidíte, že najdeme cestu, aby mohl Váš sen vykvést. 
 

 Jsem Ladislava, koučka a advokátka
Pomáhám klientům najít cestu k sobě. A plnit si sny. 
Sebepoznání je nejlepší investice.
V advokacii používám integrativní metody vyjednávání.


 

Adresa

Koučiji online nebo na dohodnutém místě, primárně v Jablonci nad Nisou, Liberci a Praze

E-mail: ladislava@jasanska.com

Telefon: +420 602 691 769

© All rights reserved Mgr. Bc. Ladislava Koňák Jasanská

Zpracování cookies

Používáme cookies k optimalizaci webových stránek a služeb.
  Nezbytné cookies (funkčnost stránek)
Cookies třetích stran   Youtube - přehrávání vložených youtube videí
  Google analytics - statistika návštěvnosti
  AddThis - možnost sdílení na sociálních sítích
Vše o cookies, které používáme.